Heslo dne: Každá ledvina drahá
Abychom vyspali neduhy, posunuli jsme budíček až na osmou.
Dlouhý spánek je však zjevně posílil, protože se rozhodly kromě Lukyka přivodit
blivno i mně. Ale bylo hezky. Krásné nocležiště nám přichystalo ranní osvěžující
koupel a borůvky do müsli. A ačkoli jsme nespěchali, stihli jsme časový limit.
Byl hrozný hic. Plazili jsme se pomalu za vidinou piva za
tři hodiny a marodi se ládovali paralenem. Když tu náhle nám cestu zkřížil býk
vydávající podivné hýkavé zvuky. Naštěstí ho naše červená trička nechala i v
takovém horku chladným. Vůdci výpravy slibovali stín, ale stále jsme šli po
sluníčku. A Matouš pořád nepsal a nevolal. Jestlipak má ještě obě ledviny?
Někdo přišel s teorií, že třeba nemá kredit. Ano, to je možné! Ba skoro
typické! Péťa mu tedy píše, ať nám kdyžtak zavolá alespoň z budky, že je
v pořádku.
Kousek od Trešnjeviku jsme narazili na skupinku Černohorců a
Čechů, kujících trojjazyčně nějaký výhodný obchod. Pán Černohorec, hned jak nás
spatřil, už nám poloněmecky-polosrbsky nabízí, ať přijdeme do jeho ekochaty na
pivo hladné a další pochutiny. Chvíli jsme se rozhodovali mezi touto oázou
a krčmou u silnice okupovanou motorkáři a Čechy. Ekovolba se nakonec ukázala
být dobrou, pivo nebylo drahé a pán byl moc hodný. S Nikšičkem, broskvovým
sokem, kartami a dalším paralenem nám bylo blaze. Jediným záporem bylo, že
neměli chipsy. Tak jsme si nechali udělat krompiry, pořád jsme doufali ve
smažené, i když jsme rozuměli, že nemají fritézu. Asi po hodině dorazily na
stůl vařené brambory ochucené něčím jako je podravka. S chutí jsme se do
nich pustili.
Asi v půl páté jsme se zvedli a zaplatili. Pán nám
dokonce nabídl výhodné spojení do Mojkovace (až se budeme vracet), že taxík je
drahý, ale mohl by nás svézt jeho kamarád, že mu zavolá, až ve čtvrtek
přijdeme. S díky jsme se vydali zas nahoru, na planiarenske sklopiště.
Měla to být hodina cesty, jenomže to bychom si nesměli na rozcestí vsugerovat,
že cesta s krávami je cesta se značkou. Bobík velel zpátky, už jdeme moc
dlouho po vrstevnici a nešli jsme přes potok. Ale my viděli tu značku. Tam, za
tou krávou. Asi po půl hodině nám to došlo. Zpátky to bylo daleko, a tak jsme
to vzali odbočkou, která vedla mírně do kopce. Ani ta se nezdála vést správným
směrem, a tak jsme se nakonec rozhodli pro les hlava nehlava pařez nepařez.
Prošli jsme různými typy lesů a viděli obrovské jahody, kterými jsme se bohužel
nenaládovali k prasknutí, protože jsme se chtěli dostat do tmy na
sklopiště.
A vážně, klobouk dolů, trefili jsme to. Pro táboření se nám ale
nakonec zdála příhodnější loučka s rozestavěným domem (na sklopišti byla
chata na chatě), s krásným výhledem na Komovi, jen přes kopeček
k prameni. Slunce zapadalo a nad údolím se stahovaly mraky. Snad nás
minou, zítra má být ještě hezky. A teď už jen něco do žaludku a spinkat, ať
máme sílu, tak brou noc!
Zapsala Kejdža
Žádné komentáře:
Okomentovat