16. června 2015

Lezu v šeru

VRCHOLOVÉ FOTO cesty Ságo 7+/8-

To, že nemám chytrý telefon, znamená, že zatím musím lézt po skalách bez pomoci Android či iOS aplikací. K jejich škodě mě to pořád baví i bez toho, abych při každém kroku luštil na dotykové obrazovce, kde je podle mobilu další chyt. To, že nemám chytrý telefon, neznamená, že si nemůžu udělat super hi-tech fotku na svém obamovském Blackberry.

Páteční podvečer jakoby vyzýval buď rychle zalézt do postele nebo zalézt. Zvolili jsme s Kunou to druhé, i když holky by řekli, že bychom asi neměli problém ani s tou první variantou.

Tvůrčí silou neznámých správců Radotínské skály z ní opadalo něco mechu a na oplátku tam naskákaly nové borhákové linie.

Jedna nás už nějaký čas trápila. Hlavně proto, že pokud jsme neměli halucinace, tak jsme tuhle 7+/8- už společnými silami jednou vysápali. Škoda, že když jsme to zkoušli asi rok nato podruhé, skoro jsme nezvedli nohy ze země.

Nastal čas to znovu prověřit. Že jsme se nejprve hezky rozlezli na jiných cestách bylo sice povzbudivé, ale paprsky slunce to mezitím vzdaly jako starý báby.

Právě se stmívalo, když jsme do cesty nastoupili. Kuna zahájil a dával. A sápal. Já sápal pak.
V čelovce. Skoro jako Honnold na Half Dome. Skoro. Našly by se menší nepřesnosti. On si například nezodpovědně zapomněl lano pod stěnou.

A tak jsme to dali. Zaplatili jsme potem a bolestí. Ale na pokladně nám vrátili emoce a zážitky. Lezení v noci má ještě jednu výhodu mimo to, že netrpíte závratí. Vrcholové foto můžete vydávat za vrcholové foto, ať ho vyfotíte kdekoli.

Zapsal Bob

30. dubna 2015

Severní stěna Wildspitze


Se Žvejkem jsme se vypravili na druhou nejvyšší horu Rakouska a aby to nebyla zas taková nuda, rozhodli jsme se zdolat ji severní stěnou. Prodloužený víkend sliboval pěkné počasí a ne moc velkou zimu, tak jsme skočili klokanovi do kapsy a uháněli mocnými skoky směr Vent. Spali jsme v autě a v luxusním wintehausu u Breslauer hütte, první noc sami a další už s dalšími asi 15 výletníky. Túra byla výživná, vstávačka v půl pátý, východ slunce nad hory, přechod zasněženého ledovce za krásného počasí, slovy Žvejka "bohapustá jebačka ve sněhu" do svahu pod severní stěnu, 100 metrů nezajistitelný krupice a dalších 100 metrů luxusního tvrdýho firnu s jištěním na šroubech, vrcholová mlha, sestupové sněžení a nekonečně dlouhé trmácení se mokrým sněhem, do kterého se každý druhý krok člověk zaboří do půli stehna. Z chaty do údolí jsme třetí den sjížděli na lopatách, což byla super tečka za super výletem do Ötztalských Alp.

Fotky jsou zde:


vyplivnul Kuna

29. března 2015

Petrohradské struhadlo


V sobotu nebylo co dělat, tak jsme se se Žvejkem vypravili na Petrohrad voblézt  tam ty slavný kameny. Trochu jsme bloudili, lezení bolelo, sluníčko nakonec svítilo, v hospodě jsme se stavili a stupnice obtížnosti opět neodpovídala tomu, co jsme si o své síle mysleli. Takže super lezecký výlet se vším, co k němu patří. Každopádně jsme se shodli, že příště jedeme na nějaký pískovcový bouldry. Pár fotek si můžete prohlédnout kliknutím na odkaz dole a pokud by se vám zdály některé takové jako z reklamy, tak to se vám opravdu jen zdá.


nahodil Ku

20. března 2015

Kde mám svoje kalhoty?

Člověk rád zjistí, že má tolerantní sousedy. Nikdy jsem si nemyslel, že budu řezat díru na dřez do linky v jedenáct v noci. Ve dvě v noci je kuchyň jakš takš hotová (hlavně díky kamarádu z Ústí Dušanovi), takže se zítra můžeme víceméně nastěhovat.
Péťa má pro muže pochopení a tak mi pracovní kalhoty během rekonstrukce bytu ani jednou nevyhodila. Její maminka je jen jednou vyprala. To jsem dal.





  Bob