Zima, která se v noci drala do stanu s sebou
nepřinesla nic dobrého. Mrholivá mlžná koupel nekompromisně odsunula naše plány
na výstup na neurčito, a tak jsme se slezli pod jednu střechu a čekali, až
počasí dostane rozum. Hráli jsme karty a kdovícovšecko, jenže počasí rozum
nedostalo. V deset jsme se tedy smířeně vypravili prozkoumat alespoň
místní pohostinství a nabrat vodu. U pramínku jsme si nechali PETky a trochu
nedůvěřivě obhlíželi maringotkový bufet, který přestal vypadat jako
potencionální místo s volným stolem pod střechou, teplem a nějakým tím
hladným nápojem.
Pán majitel
nás však zval dál a my neodolali. Posedali jsme si na gauče, vzali do ruky pivo
a opření o regály s nabízeným sortimentem obdivovali brutální výzdobu a
rozpačitě pouštěli místní disko-hopové folklorní umění do našich uší. Na rozdíl
od milé paní borůvkářky, která měla tapetovaný domeček svatými obrázky, měl náš
hostitel stěny poseté fotkami roztomilých zvířátek zlověstně zamířených
odstřelovačskou optikou. Trochu jsme porozprávěli, páč už jako, kámo, dobr dan,
Češka, Nikšičko, zvládáme místní jazyk na Áčko s hvězdičkou, dvakrát
podtržené a ještě razítkem kašpárka do žákovské, a pak jsme si šli po svých.
Ostatně jako celou dobu. Naše další kroky směřované panem Maringotkou vedly do mlhy
pod kopcem, kde se údajně nalézal jeden z EKO-katunů. Opravdu tam byl a
když jsme vzali za kliku, spustil se déšť.
Zprvu to
vypadalo to vypadalo trochu komplikovaně, protože bylo neuvěřitelně těžké si
objednat. Pití jsme nějak zvládli, jenže jídlo, na které jsme mezitím dostali
chuť se dalo objednat podle speciálního klíče „kuchař teda něco udělá, ale ať
s tím není moc práce“, na což jsme
záhy přišli. Omelety a polívky nakonec byly a byly dobře. Dál jsme tedy
popíjeli, hráli karty a tak nějak nechali všechno kolem nás, ať si jde kam
chce. Dorazilo pár místních štamgastů, přestalo pršet, z televize zněla
místní „MTV“ hitparáda, ale bylo pořád pod psa. Pak už nám začalo být horko,
tak jsme odcházeli zpátky ke stanům, nechávaje za sebou několik zabitých hodin.
S PETkami
pramenité vody jsme dorazili akorát tak nějak na večeři. Nad polévkou
s houbami jsme odhlasovali pokus o výstup na Komovi zítra ráno v pět,
ještě před tím, než se vypravíme na zpáteční cestu do Mojkovce. Péťa bojovala
s vůní hub a prohrávala, takže jsme se přesunuli do vedlejšího stanu hráli
Vista a dělali bordel. Když už není Péťe dobře, tak ať se alespoň nevyspí,
žejo. Přesvědčení o zvukotěsnosti dvou Jurků jsme hráli asi hodinu a půl, pak
jsme šli na kutě a doufali, že ráno bude líp. Telenor hlásil jasno a 25°C.Zapsal Kukyk
Žádné komentáře:
Okomentovat