16. června 2015

Lezu v šeru

VRCHOLOVÉ FOTO cesty Ságo 7+/8-

To, že nemám chytrý telefon, znamená, že zatím musím lézt po skalách bez pomoci Android či iOS aplikací. K jejich škodě mě to pořád baví i bez toho, abych při každém kroku luštil na dotykové obrazovce, kde je podle mobilu další chyt. To, že nemám chytrý telefon, neznamená, že si nemůžu udělat super hi-tech fotku na svém obamovském Blackberry.

Páteční podvečer jakoby vyzýval buď rychle zalézt do postele nebo zalézt. Zvolili jsme s Kunou to druhé, i když holky by řekly, že bychom asi neměli problém ani s tou první variantou.

Tvůrčí silou neznámých správců Radotínské skály z ní opadalo něco mechu a na oplátku tam naskákaly nové borhákové linie.

Jedna nás už nějaký čas trápila. Hlavně proto, že pokud jsme neměli halucinace, tak jsme tuhle 7+/8- už společnými silami jednou vysápali. Škoda, že když jsme to zkoušli asi rok nato podruhé, skoro jsme nezvedli nohy ze země.

Nastal čas to znovu prověřit. Že jsme se nejprve hezky rozlezli na jiných cestách bylo sice povzbudivé, ale paprsky slunce to mezitím vzdaly jako starý báby.

Právě se stmívalo, když jsme do cesty nastoupili. Kuna zahájil a dával. A sápal. Já sápal pak.
V čelovce. Skoro jako Honnold na Half Dome. Skoro. Našly by se menší nepřesnosti. On si například nezodpovědně zapomněl lano pod stěnou.

A tak jsme to dali. Zaplatili jsme potem a bolestí. Ale na pokladně nám vrátili emoce a zážitky. Lezení v noci má ještě jednu výhodu mimo to, že netrpíte závratí. Vrcholové foto můžete vydávat za vrcholové foto, ať ho vyfotíte kdekoli.

Zapsal Bob