Dostala se mi nabídka jestli bych nejel lézt 20-23.5. do Frankenjury, pro ty co neznají, Frankenjura je poměrně veliká a známá lezecká oblast rozprostírající se cca 100 km od naší západní hranice v Bavorsku, takové Německé Arco. Ano řekl jsem, že pojedu. původně se mělo jet do Arca, ale na víkend by to nemělo cenu, tak jsem začal obvolávat všechny lidi v mém okolí co také lezou a po obvolání asi 8 lidí jsem se zastavil u Smeagola. Nakonec jsme jeli v sestavě Zdeňka, Franta, Smeagol a Já. Vyrazili jsme v pátek ve 4 ráno a na místě jsme byli mezi 8 a 9 ranní hodinou u městečka jménem Neuhaus, posnídali jsme, prohlídli jsme si okolí a zjistili, že skály co jsou v lese jsou úplně mokrý, tak jsme popojeli ke skále na silničce mezi Plechem a Neuhausem, kde jsme se chtěli rozlézt. tato skála byla poměrně suchá a byli zde i jiní lezci, vybalili
jsme si fidlátka a šlo se na věc. vylezli jsme první cestu na zahřátí a přesunuli se pod úctyhodný převis, kde měl Smeagol nějaké plány, ale ještě předtím jsme se pokoušeli o traverz nad zemí asi za 8 Smeagol ho přelez na jeden zátah já jsem ho přelez taky, ale né v celku z vytrvalostních důvodů. Potom Smeagol dal jednu cestu myslím za 8 a šli jsme se podívat jak lezou Franta se Zdeňkou. V tu chvíli Franta v jedné cestě při nezdařeném odskoku od stěny dopadl na zem, naštěstí na nohy a pochroumal si kotník, nu tak jsme zavolali sanitku resp. lidi co tam byli, museli popojet kus autem, protože tam nebyl signál. doktoři tam byli cobydup naložili Frantu a odvezli. Smeagol pak zkoušel ještě jednu cestu v převise za 9- nebo za 9 teď přesně nevim nakonec těžké místo musel vyhákovat. sbalili jsme se a jeli se podívat za Frantou do nemocnice do Baeroythu, kde už měl Franta nohu v gipsu. popovídali jsme si s Frantou a jeli jsme hledat nějaké místo na spaní, jelikož nás bylo 3, krásně jsme se vešli do frantovýho Transportéru a tak po dlouhém bloudění a nevědění, kde jsme a co chceme a nechtěné návštěvě krásného města Thurnau, opravdu stojí za návštěvu, nacházíme plácek v lese, kde Zdeňka zaparkovala. Jíme večeři pijeme
pivo povídáme si plánujeme zítřek. Ráno svítí sluníčko a po snídaní a ranní hygieně vyrážíme opět do změti Bavorských vesniček a silniček se špatnými mapkami v průvodci a mizerným autoatlasem, který jsme přejmenovali na bezřitní atlas, přijíždíme do vesničky, nebo spíš městečka Krogelstein. kde jsme našli osamocenou vápencovou věž strukturou i lezením připomínající pískovec, ale dobře odjištěný borháky. Zde jsme si dali na rozlez jednu za 6+ uvažoval jsem i o tom, že bych si jí natáhl, ale když jsem viděl Smeagola, že měl na začátku problémy řekl jsem si, že jí přece jenom zkusím na druhém a mé obavy se naplnili první dva kroky jsem musel hákovat přes presku :-). Potom jsme si dali jednu za 7+ v převise taky jsem si ji zkusil s horním a přišla mi o poznání lehčí a hezčí prostě fajn lezení, docela jsem i litoval, že jsem si jí nenatáhl, no ale docela mi v ní nateklo. viz foto lez
e Smeagol. Potom jsme okusili ještě bouldřík v malé jeskyňce pod stěnou, nastoupila do něj Zdeňka, nastoupil do něj Smeagol nastoupil jsem do něj já a dopadlo to viz další foto. hromada balvanů se mi vyvalila na břicho. Po chvilce blbnutí a čtení průvodce jsme se opět vydali k autu, abychom se po chvilce bloudění dostali pod Smeagolův vysněný stropový převis 9/9+ Down Under, kde jsme strávili zbytek odpoledne. nakonec ho Smeagol nedal RP, nejdřív si ho nakrokoval nacvakal presa a dal tomu myslím 3 pokusy pár nadávek a pár gramů kůže, o to zábavnější pak bylo vycvakávání presek ve stropě všichni lezci si jistě dokáží představit co úsilí to stálo lezce i jističe:-). Po dolezení a obědě se vydáváme za Frantou do nemocnice, tentokrát jedeme na jistotu, už to tu docela po předchozím bloudění známe, takže nebloudíme a jedeme zkušeně jako nějací místňáci. K večeru opět na- lézáme místo na spaní v autě na jedné lesní cestě poblíž dalších skalek u městečka Treunitz.
Samozřej
mě hned po příjezdu jsme na sebe museli upozornit již zde spící lezce v jiném autě tím, že jsme jim jejich plechového miláčka prosvítili dálkovými světly. Za přední okno jsme nacpali alufolii, abychom zůstali v anonymitě otevřeli jsme si pivo v plechu, zhasnuli, pustili rádio s vážnou hudbou a rozebírali různá témata, jako pamlsek k pivu posloužil výtečný Radotínský chléb, který byl za tmy roztrhán a sežrán především mnou a Smeagolem a po rozsvícení z něj zbyla jen ožužlaná patička. Ráno jsme se vydali do sektůrku hned u silnice- Kleterkarten-kde jsme vylezli všehovšudy 3-4 cesty, zde bylo spoustu lidí a oklouzaný terén no nic moc lezení takové lepší Srbsko, Smeagol zde opět bušil do jedné devítky, ale nepovedlo se, bojoval, ale se ctí, myslim, že takovejch 20 pokusů tomu dal, až vzbuzoval údiv v očích ostatních lezců svojí urputností a vytrvalým bojem, byl to vlastně jen takovej boulder s jednim borhákem a slaňákem na konci cca 5-6m.
