Brzy ráno byla mlha. O něco později byla pořád, a pak taky.
Mlžila moc dlouho, až jsme se nechali odradit a místo výstupu se rozhodli
vrátit do sedla. To už se nám cestou sluníčko výsměšně opíralo do zad, nebo do
ksichtejčků, už nevím. U pána v ekodomě jsme si dali ekosváču, ale jeho slíbení
kamárádi s autem pořád nikde. Tak jsme chtěli stopovat, jenže to nebylo
takové ejchuchů. Provoz žádný a když už, tak nebylo místo. Po pár hodinách Kája
s Kunou a Lukykem odjeli v taxíku do Mojkovce, kde jsme měli sraz
s Matoušem a z vyprávění vím, že jejich cesta byla jaksepatří
vražedná. S Bobíkem jsme nakonec stopli borůvkový vůz, jehož sympatická dvoučlenná
posádka nás nejdřív seznámila se svou nadnárodní borůvkovou pašovací company a
pak začala vyprávět o Kafkovi, Procesu, Praze, Brně, Spartě, Zátopkovi a
nakonec začala křičet drink, drink a zastavila u hospůdky, kde nás pozvala na
kafu. Jenže my jsme hulváti nevychovaní, do dneška si to vyčítám, a tak ještě
než jsme dopili a probrali s místními všechny drby, už jsme seděli
v kabině týráku co vezl dvě hromady klád.
V zatáčkách křivolaké
silničky jsme občas málem odlisovali ze světa pár osobáčků, ale snad jen málem,
nebylo tam z té výšky moc vidět. Pan týrák skoro nemluvil a vysadil nás
v Kolašinu. S dalším stopováním nám pomáhali dvě patřičně letité
babičky, které nečekaně hodně rozčilovalo, že nikdo nestaví. Tak nám radili,
kam si stoupnout a autům se zatnutou pěstí hrozili, že jebať, holomci. Nakonec
přecejen zatavilo auto silničářské, jehož nesmělá posádka, na rozdíl od květnaté
a veselé mluvy horských podnikatelů vonících borůvkami, oplývala dost
oploštělou přízemní slovní zásobou a smrděla asfaltem. Bylo jasné, že horám je
konec. V Mojkovci už čekal Matouch s ostatními. Po šťastném shledání jsme
si spočítali ledviny a vyrazili na jídlo a do hospody na víno a pívo, neboť
vlak jel až v půlnoci…
A jak jsme se panečku těšli, že se ve vlaku
vyspíme. (V sedle byla kromě ekodomu ještě jedna hospoda, u které jsme viděli
skupinku dost nesympatyckých Čechů a s nimi… naši Miečku….chudák malej
důvěřivej zběhlej. Co asi teď dělá….přežila vůbec zimu…??? Přitom v Hradci
by nám spolu bylo tak krásně.)
Zapsala Péťa
