Děda Mráz máslo aneb první pozdravení z Ostrova věčného deště

V parku před kolejemi se prohání krávy, počasí prochází pubertou a holky se vydávají za prostitutky. Tak to je teď můj denní chléb.

Newcastle bylo odedávna průmyslové město, které v časech svého rozkvětu vyrábělo ty nejlepší lodě pro britskou flotilu a zásobovalo uhlím široké okolí. Se stagnací těžkého průmyslu, prodělalo v dobách naší Sametové revoluce nelehkou transformaci. Dnes je to živé, moderní město, žijící především ze základní studentské potřeby – pořádně se někde opít. Univerzitní kampus tvoří menší městskou čtvrť, v posledních letech se do něj investovalo na 200 miliónů liber, takže záchody jsou všude zdarma. Studentům tu patří vlastní budova v jejíž základech se nachází ústřední pařící prostor o velikosti dvou Lucerna music barů, v patrech vyšších pak naleznete pět dalších barů, ale jenom jednu kavárnu. Budovu i zábavu hlídají gorily, kdyby náhodou někdo nechtěl pít nebo se pokusil ztlumit hudbu na úroveň neohrožující život.

Kolej vypadá jako kříženec mínojského labyrintu a pevnosti Boyard. Dočasný domov tu našlo tisíc studentů, které spojuje neschopnost si uvařit. Když chvíli hledáte, najdete tu recepci, obchod, prádelnu, sušárnu, kulečníkový a ping-pongový sál, bankomat - samozřejmě bar - a když máte dobrej den, tak i východ.

Hitem letošní sezóny v ženském šatníku jsou tu upnuté tmavé legínky, které se nosí samostatně s mikinkou či svetříkem. Model je většinou obohacen o minisukni a lesklé barevné střevíčky, nebo o poslední výkřik anglické dívčí elegance – sněhule! Nic z toho ovšem neplatí, když nastane večer a jde se na tah. V tu chvíli se ulice promění v proudící dav minišatiček, holých nohou, vysokých podpatků a otáčejících se kabelek. Hezkou Angličanku, aby člověk pohledal, jinými slovy, ještě jsem jí nenašel.

Chlapeckou módu charakterizuje nevýslovně blízký vztah k teplákům, neutuchající touha mít pořád čepici na hlavě a čouhající zářivé spodky z popuštěných kalhot.

Vzhledem ke klimatickým podmínkám možná pochopitelné, eleganci a společenskému znemožnění není nijak na překážku neustálé posmrkávání.

Mezi největší anglické posedlosti neodvratně patří smažená ryba s hranolky, fotbal, varovné značky a požární cvičení. Velký požár Londýna v roce 1666 patrně v Britech zanechal latentní strach z ohně, takže kdybych řekl, že denně musím otevřít desítky protipožárních dveří, lhal bych. Je jich mnohem víc.

Ale abych jen nekřivdil národu s kdysi největším koloniálním panstvím, Angličani jsou moc milí, hodně se usmívají, dokonce i ráno v metru. Jejich ochota a otevřenost až někdy v zakomplexované české duši vytváří podezíravost, jestli to všechno myslí upřímně. Nikam se neženou, rytmus společnosti je poklidný a vždycky je dost času na čaj a sendvič. Nejvíce to Čech ocení ve frontách – nikdo se nikam necpe, nedrásá, nesnaží se být všude první – Britové stoicky čekají, až na ně přijde řada a poklidně rozmlouvají.

Dlouholetá konstituční tradice Britům velí, být součástí nějaké demokratické společnosti, klubu, kroužku, což si nadmíru užívají. Na univerzitě funguje přes 150 studentských společností. Najdete tu vše, od Společnosti přátel Dračího doupěte, přes veškeré sportovní společnosti, až po Společnost milovníků drobného zahrádkaření. Po dlouhém rozvažování mezi Společností praktikujících hinduistů a Společenstvím pro více fazolí na snídaní, má volba padla na Rock Climbing Society (RCS).

Lezecká stěna v Newcastlu je trochu nekřesťansky umístěna v kostele. Pravděpodobně byl katolický. Nabízí mnoho přehledných cest, což se ovšem nedá říci o britském hodnocení obtížnosti. Pokud vyrazíte na skály ven, musíte dokonce zprůměrovat dvě hodnoty, abyste si udělali přibližnou představu, jestli máte šanci skálu vylézt. Lezení je tu věda. RCS je pozoruhodně aktivní a mimo pravidelné tréninky organizuje i výpravy na skály.

Jezdit na kole v Newcastlu může být příjemným zážitkem, pokud Vám půl hodiny po koupi nového starého bicyklu, neupadne zadní kolo. Vše ale dobře dopadlo a „Stříbrný vítr“ už zase mohu denně s jistotou sedlat. S toutéž jistotou mohu počítat s tím, že kdykoli se opřu do pedálů, začne pršet. Většinu času tu padá drobounký vytrvalý deštíček, který dokonale nahlodává rovnováhu lidském psychiky. Raději třikrát letní bouřku a sedm blesků těsně vedle!

Tak se mi tu kamarádi po Vás všech stýská a těším se, až se zase uvidíme. Zatím si můžete být jisti, že se mám vcelku fajn, nikterak tu nestrádám, životní funkce v normálu a metamorfóza v suchého anglického lorda se snad zatím nekoná. Ještě pořád nenosím do školy tepláky, neřku-li sněhule.

Mějte se krásně a když budete mít chvilku, napište, ať vím, jak se vede Vám!

KAMARÁDI NA PÍSKU

Naše oblíbené pískovcové věže v Británii nenajdete. Příroda však nabízí pískovec nejčastěji v podobě několikakilometrového zářezu v kopci, který vytváří pás 10-20 metrových stěnek. Na britských horolezcích oceníte jejich nedůvěru a odpor k nýtování, srovnatelnou s obavami českých pískařů o přejišťování cest. Jejich druhou rukou je friend a vklíněnec. Českému horolezci to nabízí netušenou možnost, zalézt si na nedrolícím se pískovci, a přitom si zřizovat jištění výstředníkovými mechanismy a oříšky. Trochu schizofrenní, ale báječný pocit. Vše by to znělo tak krásně, kdyby neexistovalo počasí. Ve chvílích, kdyby českého lezce ani na překližku nevyhnal, usměvaví Britové vyráží lézt ven a libují si, jak je to krásné, vždyť by přeci mohlo pršet a foukat ještě víc. Obě lezecké výpravy však nakonec byly úspěšné a s vypůjčeným cajkem jsem měl šanci vytáhnout několik cest.

„DŽÓRDÝ“

Newcastelský domorodec. Poznáte ho tak, že když mluví, tak mu nerozumíte ani slovo. Když ho poprosíte, aby to zopakoval, rozumíte ještě méně.

NO DRINKING AREA

Snažil jsem se, chtěl jsem, pokusil jsem se – rozetnout evropský mýtus o nepitelnosti britského piva a dal jsem si Carling. Neúspěch. Nechte postřižinské pivo pět hodin na sluníčku a máte čerstvě natočený Carling. Dále si můžete běžně objednat alkoholický jablečný mošt nebo tzv. Diesel (pivo, mošt, sirup). I když si třeba na zvoleném nápoji moc nepochutnáte, určitě oceníte nepřítomnost tabákové mlhy v místních lokálech.

S PRÓFOU NA PIVKU A NEŠŤASTNÁ TO EVROPA

Britové mají ke vzdělání odlišný přístup. Nezakládají si příliš na faktech (takže bakaláři tady toho moc neví), ale více o událostech přemýšlí a mnohem dříve se specializují. Učitelé jsou tu mnohem méně formální a normálně se s nimi chodí na pivo. Na univerzitě je nespočet studentů a studentek s Asie. Jsou z různých koutů, jedno však mají společné. Studují byznys a nikdo neví, kde je Česká republika.

Pro některé Angličany končí svět na hranicích Spojeného království. A co je za Kanálem? Cizinci a Kontinent! Když je uzavřený tunel pod lamanšským průlivem, není odříznutá Británie od Evropy, ale smolná Evropa od Británie!

ROYAL MAIL

Královská pošta. Pošta v permanentní stávce.


Zapsal Bob i Ká