Karavanem bych tam nejezdil
Po vodopádovém osvěžení se dnes vstávalo v sedm. Cíl dne byl jasný: zlézt vysokou židli. Vrhli jsme se na to s vervou batolete, které si na takový cíl zarezervovalo celý den v tréninkovém kalendáři. Napřed jsme ale museli projet dlouhým alpským tunelem a přesvědčit přitom celníky, že ta dodávka fakt patří Honzinovi a ne albánskému překupníkovi s bílým masem a vypitými flaškami od piva.
Ferrata obtížnosti 4c vedla z Medvědího údolí, které se spíš než nevrlými chlupáči hemžilo rodinkami s dětmi. Na masivní hřeben jsme nastoupili z rozlehlého kamenitého moře, které ostatní návštěvníky naštěstí odradilo nebo zasypalo. Vedro bylo větší, ferrata delší a únava naléhavější, než jsme čekali a tak nám to zabralo aspoň 4 hodinky, než jsme stanuli na nejvyšším vrcholu Karavanek Hochstuhl (2237 m n. m.), čímž jsem završili zdolání plejády tří nejvyšších vrcholů alpských pohoří (+ Triglavu julských a Grintovce kamnicko-savinjských Alp).
Mraky trošku naštvalo, že jsme si troufli se nad ně povyšovat a tak na nás vyslaly kamaráda bouřku, který hrozně nadával, ale nakonec si dal říct a sestoupil do údolí trápit někoho jiného. Takže chladivé Laško za mrazivých 3,80 éček jsme si mohli vychutnat venku před chatou a k závisti drobkochtivých kavek.
To jsme ještě nevěděli, že nás čeká dosti dlouhý sestup začarovaným suťoviskem, kde byla na kameny připevněna kuličková ložiska na přání organizace Volný pohyb kamenům, smrt kotníkům.
A stále bylo vedro. Kdybych napsal, že jsme nakonec na chatu Klagenfurterhutte dorazili v pořádku, nebyla by to tak docela pravda. Pokud tedy za pořádek nepovažujete skupinu seschlých turistů, z nichž jedna žena uklouzla a hrozně si nabyla... dlaně. Míša si tak z Karavanek odnesla na dlani ještě jedno upomínkové razítko červené barvy.
O to víc si zasloužila další pšeničné osvěžení a křišťálovou vodu z nedalekého pramene. Do kempu jsme dorazili už za šera. Hned jak jsme si uvařili a investovali další půl éčko do teplé sprchy, rozjel se poslední večer. Vzhledem k našemu fyzickému stavu jsme si, myslím, chvilku povídali a pak šli střízliví spát.
Byl to přesně takový den, kterým je skvělé zakončit celou akci. Náročný den plný dobrodružství, ale bez výkyvů adrenalinu a šílených námětů pro pořad Bylo - nebylo.
Zapsal Bo
