Zažít ten pocit: jako když kopeš odpadovku

Lezu v šeru

VRCHOLOVÉ FOTO cesty Ságo 7+/8-

To, že nemám chytrý telefon, znamená, že zatím musím lézt po skalách bez pomoci Android či iOS aplikací. K jejich škodě mě to pořád baví i bez toho, abych při každém kroku luštil na dotykové obrazovce, kde je podle mobilu další chyt. To, že nemám chytrý telefon, neznamená, že si nemůžu udělat super hi-tech fotku na svém obamovském Blackberry.

Páteční podvečer jakoby vyzýval buď rychle zalézt do postele nebo zalézt. Zvolili jsme s Kunou to druhé, i když holky by řekly, že bychom asi neměli problém ani s tou první variantou.

Tvůrčí silou neznámých správců Radotínské skály z ní opadalo něco mechu a na oplátku tam naskákaly nové borhákové linie.

Jedna nás už nějaký čas trápila. Hlavně proto, že pokud jsme neměli halucinace, tak jsme tuhle 7+/8- už společnými silami jednou vysápali. Škoda, že když jsme to zkoušli asi rok nato podruhé, skoro jsme nezvedli nohy ze země.

Nastal čas to znovu prověřit. Že jsme se nejprve hezky rozlezli na jiných cestách bylo sice povzbudivé, ale paprsky slunce to mezitím vzdaly jako starý báby.

Právě se stmívalo, když jsme do cesty nastoupili. Kuna zahájil a dával. A sápal. Já sápal pak.
V čelovce. Skoro jako Honnold na Half Dome. Skoro. Našly by se menší nepřesnosti. On si například nezodpovědně zapomněl lano pod stěnou.

A tak jsme to dali. Zaplatili jsme potem a bolestí. Ale na pokladně nám vrátili emoce a zážitky. Lezení v noci má ještě jednu výhodu mimo to, že netrpíte závratí. Vrcholové foto můžete vydávat za vrcholové foto, ať ho vyfotíte kdekoli.

Zapsal Bob

Severní stěna Wildspitze

Se Žvejkem jsme se vypravili na druhou nejvyšší horu Rakouska a aby to nebyla zas taková nuda, rozhodli jsme se zdolat ji severní stěnou. Prodloužený víkend sliboval pěkné počasí a ne moc velkou zimu, tak jsme skočili klokanovi do kapsy a uháněli mocnými skoky směr Vent. Spali jsme v autě a v luxusním wintehausu u Breslauer hütte, první noc sami a další už s dalšími asi 15 výletníky. Túra byla výživná, vstávačka v půl pátý, východ slunce nad hory, přechod zasněženého ledovce za krásného počasí, slovy Žvejka "bohapustá jebačka ve sněhu" do svahu pod severní stěnu, 100 metrů nezajistitelný krupice a dalších 100 metrů luxusního tvrdýho firnu s jištěním na šroubech, vrcholová mlha, sestupové sněžení a nekonečně dlouhé trmácení se mokrým sněhem, do kterého se každý druhý krok člověk zaboří do půli stehna. Z chaty do údolí jsme třetí den sjížděli na lopatách, což byla super tečka za super výletem do Ötztalských Alp.

Fotky jsou zde:

http://1drv.ms/1DYqouK

vyplivnul Kuna

Petrohradské struhadlo

V sobotu nebylo co dělat, tak jsme se se Žvejkem vypravili na Petrohrad voblézt  tam ty slavný kameny. Trochu jsme bloudili, lezení bolelo, sluníčko nakonec svítilo, v hospodě jsme se stavili a stupnice obtížnosti opět neodpovídala tomu, co jsme si o své síle mysleli. Takže super lezecký výlet se vším, co k němu patří. Každopádně jsme se shodli, že příště jedeme na nějaký pískovcový bouldry. Pár fotek si můžete prohlédnout kliknutím na odkaz dole a pokud by se vám zdály některé takové jako z reklamy, tak to se vám opravdu jen zdá.

 http://1drv.ms/1Czkm7r

nahodil Ku

Kde mám svoje kalhoty?

Člověk rád zjistí, že má tolerantní sousedy. Nikdy jsem si nemyslel, že budu řezat díru na dřez do linky v jedenáct v noci. Ve dvě v noci je kuchyň jakš takš hotová (hlavně díky kamarádu z Ústí Dušanovi), takže se zítra můžeme víceméně nastěhovat.
Péťa má pro muže pochopení a tak mi pracovní kalhoty během rekonstrukce bytu ani jednou nevyhodila. Její maminka je jen jednou vyprala. To jsem dal.

  Bob

Tatranské sápání, únor 2015

Fotky z Tater za krásného počasí a se slušně nateklými ledy (pokud teda zrovna nebyly na sluníčku) si můžete prohlédnout zde:

http://1drv.ms/1B6dQob

Kuna

Mrazivé dobrodružství

V prvním fotoalbu tohoto roku jsou fotky z mrazivé vycházky šumavskou krajinou.

http://1drv.ms/1Kc0Wsf

skorozmrzli KuKáHo

Trpíte přebytkem spánku a sil? Řešením je Nocí o závod!

Dost možná poslední lezecké foto tohoto roku. V závodě Nocí o závod v Sobotce jsme se umístili v první desítce na krásném desátém místě se 40 vylezenými cestami o maximální obtížnosti 6b. Sápali jsme je 8 hodin a pak už jme nemohli. Bobík přislíbil podrobnější reportáž, tak uvidíme, možná by si to mohl dát jako novoroční přecevzetí. Pěkné svátky!

vyslintnul Kuna

Do ARCA? JASNĚ!

Na obrázky z roadtripu do mekky evropského horolezectví se zastávkou v opravdových horách mrkněte zde:

http://1drv.ms/1ugrFyt

Ku

Retezat ve fotografiích

Zatím nejsou k dispozici zápisy z prvních cestovních dní do Rumunska, tak přidávám alespoň velmi redukovanou fotodokumentaci našeho výletu v pěkném objemu 111 fotografií. Kdo jste tam byl, vzpomínejte, jak tam bylo krásně a vy, kdo jste nebyli, tak si to představujte.

A pozor:

"NO CASH, NO BUDAPEST!!"

http://1drv.ms/YPJIOq

WI-FI DOGS

Až budete hledat WIFI FREE ZONE, doporučuji využít službu těchto dvou chlapíků.

Výtah nové generace

Tomu se říká PECH!

Jasný důkaz o tom, že deodorant může mnohé zachránit. Někdo se třeba obětuje, aby jeho kamarádům nespadl na hlavu meteorit. Nebo týpí.

Skoroletní ohlédnutí za letošní ledoboreckou sezonou ve Vysokých Tatrách v podobě komentovaného fotopříběhu si můžete prohlédnout na tomto komplikovaném odkazu: http://1drv.ms/1ij6B2H

vyexiboval Ku

PF 2014

Přeji Vám všem krásný rok plný vydařených kousků bez újmy na zdraví.

Bobík

Tady všude seděli

Všem, kteří si rádi vzpomenou na společný půlden v Budapešti při cestě na Rilu a Pirin, posílá pozdrav tato kavárna v blízkosti parlamentu.

Fotky z výletu do zemí západně od Čech:

>hemen<

vystavil Kuna

Letní Wildspitze 11.-13. Srpna

Fotky z výletu hýr: https://skydrive.live.com/?cid=2672320bb31ee2ad&id=2672320BB31EE2AD%21104&authkey=!AJfEJnbQ2h2UOQI

Ahoj kamarádi, tak mám konečně trochu času, abych zapsal článek o letním výstupu na druhou nejvyšší rakouskou horu Wildspitzi, který jsme s Janou podnikli 11. až 13. Srpna.

Takže....toho jedenáctého jsme naházeli vše potřebné do našeho Klokana, nemuseli jsme být nějak vybíraví, to auto je vskutku obrovské, a tak jsme vzali celou bednu s lezeckým a vysokohorským náčiním a hodili jsme jí do auta, stejně tak i pár batohů, slovy čtyři, a taky nějaké jídlo co se doma válelo už delší dobu a nikdo o něj nejevil zájem. Cestu do Ventu asi popisovat nemusím, snad jen to, že jsme jeli na večer a spali v autě na odpočívadle kus za Insbruckem a ráno kolem sedmé jsme už parkovali ve Ventu pod Lanovkou. Po sbalení všeho potřebného se vydáváme pohodovým tempem vzhůru na Breslauerku cca 1000 m převýšení po dobré cestě. Ubytování máme již telefonicky objednané a tak se po příchodu hlásíme a jdeme se ještě projít do okolí chaty, fotíme krávy atd. Ubytko vychází každého na 13 éček s kartičkou jinak dvojnásob. Dostáváme celodřevěný útulňoučký dvojlůžáček s výhledem do údolí. Ráno dávám budík na 5:00. Po probuzení je všude hustá mlha, posouvám budík o hodinku dále a ještě vychrupkáváme. V 6:00 je mlha stále, ale vidíme, že se před chatou štosujou lidi s cepínama a helmama, tak si s Janou řekneme, že do toho jdeme taky. A v 6:30 se štosujeme též a jdeme nahoru. První ledovec je téměř čistý vodní led se sněhem až v horních partiích, je bez trhlin a celkem prudký, překonáváme ho jen na mačkách. U ferátky je trochu fronta , tak máme alespoň trochu času na oddech. Přelézáme to celé na mačkách neb hore je strmé firnovisko. V sedle Mitterkarjoch, kde ústí žlab s ferátkou dáváme tyčku, navazujeme se a jdeme vstříc ledovci Tachsasferner, je celkem pozvolný, ve střední části cesty rozpraskaný - v mlze bych tudy jít nechtěl, zapínám GPS abychom měli zaznamenaný slalom mezi trhlinami v případě mlhy na cestě zpět. Počasí je jinak zatím naprosto geniální. Pod skalnatým hřebínkem se odvazujeme a jdeme každý sólo. Jdou s námi ještě další dvě nebo tři skupinky, což je paráda, o víkendech tu prý jsou masakry. Po čtvrt hodince třímáme v rukou vrcholový kříž. Fotíme, kocháme, svačíme a hurá dolů. Po feratě slaňujeme, na chatě popadneme zbytek batožiny a za další hodinku stojíme spokojeně u vozu.

Žvejk

Jak vyhynuli baskičtí krabi

Občasným pískáním prosí o smilování, přičemž netuší, že právě TO jejich nového predátora ještě víc rozběsní.

Slovinské Alpy - DEN IX. - neděle 19. srpna

Návrat

Celý den jsme vlastně strávili v dodávce. Ráno jsme zaplatili kemp, zabalili a jeli jsme do Jesenického supermarketu nakoupit zejména pivní suvenýry.

Jediná zajímavá věc bylo vlasně to, že nás zastavili slovinští policisté před vjezdem do Karavanského tunelu. Naštěstí byli rozumní a nechali si vysvětlit, že opravdu jedeme z Jesenice a že nemá smysl si na 1 kilák dálnice kupovat dálniční známku, takže nás zase pustili. Cesta byla dlouhá, ale dojeli jsme v pořádku a plni nových zážitků a únavy z prožitých dní jsme se rozešli (vlastně byli jsme rozvezeni Honzinou) do svých domovů. Doufám, že se už všichni těší na další společnou výpravu do hor!

Zapsal Kuna