Fotky z výletu do zemí západně od Čech:

>hemen<

vystavil Kuna

Letní Wildspitze 11.-13. Srpna

Fotky z výletu hýr: https://skydrive.live.com/?cid=2672320bb31ee2ad&id=2672320BB31EE2AD%21104&authkey=!AJfEJnbQ2h2UOQI

Ahoj kamarádi, tak mám konečně trochu času, abych zapsal článek o letním výstupu na druhou nejvyšší rakouskou horu Wildspitzi, který jsme s Janou podnikli 11. až 13. Srpna.

Takže....toho jedenáctého jsme naházeli vše potřebné do našeho Klokana, nemuseli jsme být nějak vybíraví, to auto je vskutku obrovské, a tak jsme vzali celou bednu s lezeckým a vysokohorským náčiním a hodili jsme jí do auta, stejně tak i pár batohů, slovy čtyři, a taky nějaké jídlo co se doma válelo už delší dobu a nikdo o něj nejevil zájem. Cestu do Ventu asi popisovat nemusím, snad jen to, že jsme jeli na večer a spali v autě na odpočívadle kus za Insbruckem a ráno kolem sedmé jsme už parkovali ve Ventu pod Lanovkou. Po sbalení všeho potřebného se vydáváme pohodovým tempem vzhůru na Breslauerku cca 1000 m převýšení po dobré cestě. Ubytování máme již telefonicky objednané a tak se po příchodu hlásíme a jdeme se ještě projít do okolí chaty, fotíme krávy atd. Ubytko vychází každého na 13 éček s kartičkou jinak dvojnásob. Dostáváme celodřevěný útulňoučký dvojlůžáček s výhledem do údolí. Ráno dávám budík na 5:00. Po probuzení je všude hustá mlha, posouvám budík o hodinku dále a ještě vychrupkáváme. V 6:00 je mlha stále, ale vidíme, že se před chatou štosujou lidi s cepínama a helmama, tak si s Janou řekneme, že do toho jdeme taky. A v 6:30 se štosujeme též a jdeme nahoru. První ledovec je téměř čistý vodní led se sněhem až v horních partiích, je bez trhlin a celkem prudký, překonáváme ho jen na mačkách. U ferátky je trochu fronta , tak máme alespoň trochu času na oddech. Přelézáme to celé na mačkách neb hore je strmé firnovisko. V sedle Mitterkarjoch, kde ústí žlab s ferátkou dáváme tyčku, navazujeme se a jdeme vstříc ledovci Tachsasferner, je celkem pozvolný, ve střední části cesty rozpraskaný - v mlze bych tudy jít nechtěl, zapínám GPS abychom měli zaznamenaný slalom mezi trhlinami v případě mlhy na cestě zpět. Počasí je jinak zatím naprosto geniální. Pod skalnatým hřebínkem se odvazujeme a jdeme každý sólo. Jdou s námi ještě další dvě nebo tři skupinky, což je paráda, o víkendech tu prý jsou masakry. Po čtvrt hodince třímáme v rukou vrcholový kříž. Fotíme, kocháme, svačíme a hurá dolů. Po feratě slaňujeme, na chatě popadneme zbytek batožiny a za další hodinku stojíme spokojeně u vozu.

Žvejk

Jak vyhynuli baskičtí krabi

Občasným pískáním prosí o smilování, přičemž netuší, že právě TO jejich nového predátora ještě víc rozběsní.

Slovinské Alpy - DEN IX. - neděle 19. srpna

Návrat

Celý den jsme vlastně strávili v dodávce. Ráno jsme zaplatili kemp, zabalili a jeli jsme do Jesenického supermarketu nakoupit zejména pivní suvenýry.

Jediná zajímavá věc bylo vlasně to, že nás zastavili slovinští policisté před vjezdem do Karavanského tunelu. Naštěstí byli rozumní a nechali si vysvětlit, že opravdu jedeme z Jesenice a že nemá smysl si na 1 kilák dálnice kupovat dálniční známku, takže nás zase pustili. Cesta byla dlouhá, ale dojeli jsme v pořádku a plni nových zážitků a únavy z prožitých dní jsme se rozešli (vlastně byli jsme rozvezeni Honzinou) do svých domovů. Doufám, že se už všichni těší na další společnou výpravu do hor!

Zapsal Kuna

Slovinské Alpy - DEN VIII. - sobota 18. srpna

Karavanem bych tam nejezdil

Po vodopádovém osvěžení se dnes vstávalo v sedm. Cíl dne byl jasný: zlézt vysokou židli. Vrhli jsme se na to s vervou batolete, které si na takový cíl zarezervovalo celý den v tréninkovém kalendáři. Napřed jsme ale museli projet dlouhým alpským tunelem a přesvědčit přitom celníky, že ta dodávka fakt patří Honzinovi a ne albánskému překupníkovi s bílým masem a vypitými flaškami od piva.

Ferrata obtížnosti 4c vedla z Medvědího údolí, které se spíš než nevrlými chlupáči hemžilo rodinkami s dětmi. Na masivní hřeben jsme nastoupili z rozlehlého kamenitého moře, které ostatní návštěvníky naštěstí odradilo nebo zasypalo. Vedro bylo větší, ferrata delší a únava naléhavější, než jsme čekali a tak nám to zabralo aspoň 4 hodinky, než jsme stanuli na nejvyšším vrcholu Karavanek Hochstuhl (2237 m n. m.), čímž jsem završili zdolání plejády tří nejvyšších vrcholů alpských pohoří (+ Triglavu julských a Grintovce kamnicko-savinjských Alp).   

Mraky trošku naštvalo, že jsme si troufli se nad ně povyšovat a tak na nás vyslaly kamaráda bouřku, který hrozně nadával, ale nakonec si dal říct a sestoupil do údolí trápit někoho jiného. Takže chladivé Laško za mrazivých 3,80 éček jsme si mohli vychutnat venku před chatou a k závisti drobkochtivých kavek. 

To jsme ještě nevěděli, že nás čeká dosti dlouhý sestup začarovaným suťoviskem, kde byla na kameny připevněna kuličková ložiska na přání organizace Volný pohyb kamenům, smrt kotníkům. 

A stále bylo vedro. Kdybych napsal, že jsme nakonec na chatu Klagenfurterhutte dorazili v pořádku, nebyla by to tak docela pravda. Pokud tedy za pořádek nepovažujete skupinu seschlých turistů, z nichž jedna žena uklouzla a hrozně si nabyla... dlaně. Míša si tak z Karavanek odnesla na dlani ještě jedno upomínkové razítko červené barvy.

O to víc si zasloužila další pšeničné osvěžení a křišťálovou vodu z nedalekého pramene. Do kempu jsme dorazili už za šera. Hned jak jsme si uvařili a investovali další půl éčko do teplé sprchy, rozjel se poslední večer. Vzhledem k našemu fyzickému stavu jsme si, myslím, chvilku povídali a pak šli střízliví spát. 

Byl to přesně takový den, kterým je skvělé zakončit celou akci. Náročný den plný dobrodružství, ale bez výkyvů adrenalinu a šílených námětů pro pořad Bylo - nebylo.

Zapsal Bo