pátek, 6. srpna 2010
Probudili jsme se na zakravincované louce, někteří s trochu bolavou hlavou. Žádný medvěd v noci nepřišel, ale nějaká zvířata okusovala trávu hned za našima hlavama. Asi krávy, které se ráno pásly na louce nad námi.
Po snídani jsme se vydali zpět na chatu pod Borišovem nabrat vodu na cestu a (Rádoš) pivo na snídani. U rozcestníku kousek pod chatou jsme se vydali doleva po červené, západním hřebenem Velké Fatry. Hned na prvním kopci (Šoproň) nás vítr, začínající déšť a rozléhající se hromy přinutily nandat pláštěnky, převléct krosny do želvičkové podoby a přidat do kroku. Hřebínek byl pěkně zubatý, buď pořádně nahoru nebo pořádně dolu. Po Bobíkově výzvě: „zastavte, sundáme bundy, skoro neprší,“ jsme se zastavili, nasvačili jsme se a vyrazili zase v bundách, neb už zase začlo. V sedle Štefanové jsme se rozhodli, že bouřka už je tu a taky že už prší skoro dost. Slezli jsme z hřebínku, nacpali se ke stromům a potichu každý bojoval s deštěm, jak uměl. Když jsme otestovali vodotěsnost bund a kapacitu pláštěnek, pěkně zmrzlí, rozhodli jsme se, že bouřka odešla. Bez hlesu jsme vylezli zpátky na hřebínek ke kovovému rozcestníku. Tam jsme ještě nějakou chvíli diskutovali o tom, jestli už je bouřka opravdu za námi.
Další cesta vedla zase nahoru dolů, smíšenými lesy a zarostlými údolíčky směr Štefanová a Malý Lysec. Hned za Štefanovou jsme pojedli oběd, porozprávěli o Silvestrovských radovánkách a vymýšleli, co asi bude dělat Rádoš na Silvestra v Egyptě. Počasí se začalo vylepšovat a po dalších kopcích na nás na Malém Lysci vysvitlo sluníčko. Krásný kopec s výhledem do kraje!
Postupujeme dále a psychicky připraveni na ještě kus cesty pochodu někam do sedla za Jarabinou se ocitáme ve čtyři hodiny odpoledne před Jarabinou na parádním tábořišťátku. Chvíli si pohráváme s myšlenkou zůstat tady, až se tato myšlenka od označení „brzy“ a „nic jsme neušli“ přejmenovává na „jen blázen by tu nezůstal“ a „není radno pohrdat dobrými místy“. Shazujeme krosny, stavíme stany a jdeme hledat potok. Přístup je sice dost bahnitý, okolí celé zarostlé devětsilem, ale postupně se v něm všichni rádi umyjí. Kuna dokonce vyrobil umyvadlo, ve kterém pak Kája během mytí stála a pěkně jí zmrzly nohy. Kluci začali vařit, zatímco my jsme se ještě myly. Vaření venku u ohniště nám překazil déšť, a tak jen Rádoš vydržel celých 17 minut venku s rýží, my ostatní jsme se potupně uklidili do předsíněk a pojedli ve stanu.
Po dešti jsme se Žvejkem uklidili a pozvali invazi do našeho stanu na karty. Dopadlo to na Ferbla a Rádoš prohrál, čímž se už všichni těšíme na želvičku, kterou bude předvádět za přítomnosti dalších pocestných na trati dlouhé 50 metrů za zpěvu písně Paznecht.
Odebrali jsme se ven a začali rozdělávat oheň, což bylo i se Žvejkovou březovou kůrou a Bobíkovou smůlou ze stromů docela dobrodružství. Za svitu plamínku, který vydala ta hořící voda, nám Rádoš přečetl kus Šmída. Potom jsme odnesli jídlo na strom a šli chrnět.
Žádné komentáře:
Okomentovat