...aneb obrázkový deník náhradník
Vyrazili jsme do zamračeného dne. Na cestě k Bobotově Kuku jsme ale potkali ledovou jeskyni, která nám poskytla chvilkový a studený úkryt před deštěm a pohostila nás whiskou s ledem.
Počasí se potom naštěstí umoudřilo a Bobotov Kuk (2523 m.n.m.) jsme zdolali suchou nohou.
Po obědě v sedle pod vrcholem na nás dokonce vykouklo sluníčko a na další cestě se nám otevíraly krásné výhledy do míst, kam jsme mířili.
Při sestupu ze sedla Matouše začala bolet kolena, takže jsme šli napřed, kouknout se po noclehu a vysondovat, jak je to s (podle mapy) slibovanou chatou u jezera. Došli jsme ke zděnému domečku, kde nás hned zkasíroval hlídač národního parku a nabídl nám spaní buď u něj na betonové podlaze za neuvěřitelné peníze, nebo flek na stan u menšího jezera za kopečkem, kde bylo ale tolik lidí, že jsme se na to vykašlali a vrátili se po svých stopách o pár set metrů zpět, kde jsme mezi balvany a kravinci našli dvě skromná místa na naše stany.
Na konec náročného dne jsme se ještě šli potichu vykoupat do krásného jezera, kde Matouš řval tak, že ho slyšel celý Durmitor.zapsal Ku
Žádné komentáře:
Okomentovat