(Jako kulturní příspěvek ke čtení dávám k dispozici ukázku od další místní skupiny: )
Konečně trochu k věci - nějaký horopis a události z posledního měsíce a půl
Baskická zima má spoustu podob. Někdy vypadá jako ta naše, jindy je to počasí, o kterém se člověku jen zdálo, když v Rejdicích klepal kosu ve dvou svetrech a bundě ve spacáku. Připadá mi, že tu ani neprší tolik, jak jsem čekal, ale co není, třeba ještě přijde.
Co se týče horalsky-výletových možností, mám se v Donostii tentokrát od začátku velmi nad poměry. Od prvního víkendu tady se mě ujali známí z minula, kteří jsou drsnými horaly z okolních usedlostí a vysmívají se do očí zpohodlnělosti slečinek, mezi kterými převážně trávím pracovní dny, zabrán do zběsilého výzkumného snažení. Jezdí se tedy obvykle o víkendu dodávkou některého z nich někam nahoru, kde se pak buď leze, chodí, či střídavě oboje. Což je bezva, ono by to jinak do hor moc ani nešlo. (Z vyprávění stařešinů jsem vyrozuměl, že místní veřejná doprava po venkově je sice na poměry hispánského poloostrova velmi dobrá, ale i tak se nedá pořádně nikdy nikam dostat, aby se pak šlo i stejný den vrátit. Neexistence čehokoliv jako IDOS je už jen tečka za onou historkou. Gora ČSAD & ČD! :-)
Vozí mě převážně horský vůdce Ibon, kterého na oplátku trénuji v anglické konverzaci. To je dobrá vzájemnost, i když jsou i situace, kdy by člověk potřeboval rozumět s větší jistotou a radši nuceně přechází do espaňole, třeba když už visí na zasněžené skále a vysvětluje se, jak se mají správně používat dva cepíny zároveň.
K horalské skupině se naposledy přidal nový český návštěvník města Martin, který do jazykové melanže vnáší pro zpestření učení se baskičtiny, takže jsme naposled byli už vlastně čtyřjazyčný tým. Zpočátku jde člověku hlava kolem, ale mozek přivykne.
Pro ilustraci trocha fotodokumentace z víkendových událostí:
 |
 |
Došlo i na jeskyně, v Aralaru je jich nejspíš hodně, ale kdo do nich nespadne, nejspíš je bez průvodce neobjeví.
 |
Tohle místo s výhledem je například 40 minut od našeho bytu, můžete všichni klidně závidět:)
 |
Lezecká oblast Etxauri v Navaře, jedna z místních hlavních. Hladoví místní supi vyhlíží, jak si kdo zapíná sedák a kdo si zapomněl helmu.
 |
Zamyšlený Ibon během pauzy před stoupáním zasněženým suťákem, jenž stoupá vlevo nahoru. Ke konci před vrcholem na skalkách došlo i na cepíny, ale tam nebylo jak fotit. Takže mi můžete a nemusíte věřit.
 |
Sestup ze zimního Txindoki, není to vidět, ale jsme promoklí, že to člověk nepamatuje.
 |
Slunný výlet se spolubydlícími, vlastně procházka podél pobřeží směrem k Francii.
 |
Davinci horolezcem, zdolal převis i v keckách, je líný jít si koupit lezačky. Upřímně, horší byla plotna před ním, bez adheze to neleze. Vápencová oblast Egina.
Tak to máme v souhrnu víkendy od chvíle kdy jsem dorazil. Přes tejden je to furt ta samá laboratoř, kde je nás rekordní počet dvanácti výzkumníků ve skupině. O tom ovšem zas jindy.
Pro zájemce je tu rozpracovanější fotodokumentace s popiskama, záležitosti i mimo hory:
A tím končí tento pozdrav z cizích končin! Mějte se v domovině dobře, já se tu asi z donucení společenským tlakem naučim lézt a třeba něco někdy podnikneme!:)
Davinci
Žádné komentáře:
Okomentovat